neděle 3. ledna 2010
sobota 2. ledna 2010
Akce Jizerky
Medicinman byl letos na silvestra v Jizerkách. Ačkoliv plán zněl lyžovat a běžkovat, tak se to nevydařilo. Zřete Medicinmanovu anabázi!
Den první
Odpoledne dojíždíme do takové malé díry jménem Albrechtice (dále jen A.). V životě jsem o ní neslyšel a vsadím se o cokoliv, že už asi neuslyším. Ač je zima, v A. neleží ani vločka. Když dorážíme k rodinnému penzionu, jehož výbavou je i krátká sjezdovka majitel nám hned po příjezdu oznámí "Jó, sníh jsme tu už neměli čtyři roky.", což nám okamžitě zvedne náladu. Padne režijní rozhodnutí nalít si panáka. Když tak uvažujeme, že jsme vlastně chtěli hlavně běžkovat, což asi nepůjde bo technický sníh je jen na sjezdovky tak si radši dáváme ještě jednoho. Večer začnou poletovat lehké vločky, což vedlevečeřící němci komentují nadšeným "Es schneit!" Ač jídlo nikterak zázračné, pivo točí dobré.
Den druhý
Oproti všem předpokladům výkřik "Es schneit!" vydržel až do rána a tak jsme na snídani poloklouzali pěti čísly čerstvého sněhu s hlavou skloněnou proti vločkám. Přeze všechna očekávání sníh padal furt dál a dál až bylo prd vidět a zase jsme nelyžovali ni neběžkovali. Odpoledne padlo režijní rozhodnutí dát si panáka. Či dva.
Den třetí
Es schneit immer, kurňa. Už napadalo dobrých patnáct čísel a stále se to netváří, že by přestalo. Padlo režijní rozhodnutí nedat si panáka, sednout do auta a frčet do Liberce hledat aquapark. Aquapark po chvíli bloudění, zahrnující i nedobrovolnou návštěvu jednoho shopping parku, nalezen a tak jsme zalezli. Na parkovišti jsme byli málem přejeti jedním šíleným pražákem. Blb jeden. Liberecký Babylon má docela dobrou pověst a tak jsem očekával krom normálního i nějaké ty termální bazénky na spočnutí mých starých kostí, ale hovno hovno zlatá rybko. Nejenže byla kosa jak v prdeli, ale voda studená jak prdel ruského vojáka a termální koupele nikde. Tak jsem alespoň vyzkoušel největší z tobogánů označený 'jen pro plavce' a po pár minutách zhoblovaný jak sviň jsem se rozhodl že podruhé už ne. Popisovat jak jsme se snažili najít místečko kde parknout abychom se mohli najíst popisovat nebudu, bo bych byl sprostý. Jen nepochopím, jak někdo může vymyslet tak zkokotěný systém silnic jak v Liberci.
Při návratu do A. jsme zjistili že es schneit immer a už napadalo okolo dvaceti čísel. Jupí. K penzionku vede kopec strmý jak cyp a údržba žádná celá nula prd. Při příjezdu do A. nám bylo oznámeno 'Jestli se umíte modlit tak začněte'. Poté, co jsme málem zajeli nějakého kokota, co na silnici sáňkoval s děckama jsme začali mentálně podporovat motor našeho auta, aby jel a kola aby neklouzala. Nějak to nevyšlo a tak jsme se z půlky kopce svezli jak sáňky. Kokot málem zajet podruhé. Padlo režijní rozhodnutí dát si panáka. Či dva.
Den čtvrtý
Bylo rozhodnuto využít sněhové situace a jít se vyblbnout na Tanvaldský Špičák. Šak sněhu je dost. No, zážitek takový smíšený. Jako kopec to je hezký, to jo, ale lidu jak na václaváku a sjezdovka rozrytá místy až na led. Taky mě tam málem sejmulo nějaké hovado, takový pomenší (méně než 180 cm)v bílé buňdě s modrým pruhem. Bacha na něj, je to kokot jak cyp. Po návratu padlo rozhodnutí dát si panáka či dva.
Den pátý
Jak nasněžilo tak začlo tát jak sviň a pršet. Že prý půjdem na jizerku na běžky. Ha ha. Dojeli jsme na jizerku a místo běžek abychom obouvali plováky. Tak jsme zrobili procházku a šli zpátky. Cestou zpátky se zastavujeme v Bille protože je to nejlepší pro mě abychomdoplnili zásoby šnapsu a pití. Fronta jak cyp, ale nakonec úspěšně odvážíme rohlíky metaxu, šampus a víno. Plán jest - večeřa, nečekáme zase nic moc, poté víno v apartmánu a o půlnoci si ťuknout. Majitel ale překvapil velkou večeří u slavnostní tabule tak jsme zůstali, vypili pár piv a pokračovali vínem, učili jsme němce od vedle 'Na zdraví!' a oni nás učili 'Zum wohl!' a tak dále, okolo půlnoci jsme kadý odbouchli šampus a jali jsme si ťukat. Ťuknul jsem si snad s každým kromě psa, který se tam jaksi zatoulal a to jen proto, že neměl skleničku. Pak jsme šli čučet na ohňostroje, dopít šampusy, vyslechnout, že snídaně bude později a odebrali jsme se na apartmán vypít ten šampus z Billy - přece to nevylejem?
Den šestý
Tož kurňa. Vstáváme v půl desáté, ale jak by o půlnoci. Naštěstí kafe bylo dost. Plán zněl krátká procházka a pak jídlo, realita byla taková, že se procházka neplánovaně natáhla na víc jak čtyřnásobek svojí původně plánované délky, ale na jídlo jsme zašli. Po návratu padlo rozhodnutí dát si panák či dva. Či tři. K večeři superhutná kachna zapitá třemi pivy.
Tož, silvestr jak cyp, ne?
Den první
Odpoledne dojíždíme do takové malé díry jménem Albrechtice (dále jen A.). V životě jsem o ní neslyšel a vsadím se o cokoliv, že už asi neuslyším. Ač je zima, v A. neleží ani vločka. Když dorážíme k rodinnému penzionu, jehož výbavou je i krátká sjezdovka majitel nám hned po příjezdu oznámí "Jó, sníh jsme tu už neměli čtyři roky.", což nám okamžitě zvedne náladu. Padne režijní rozhodnutí nalít si panáka. Když tak uvažujeme, že jsme vlastně chtěli hlavně běžkovat, což asi nepůjde bo technický sníh je jen na sjezdovky tak si radši dáváme ještě jednoho. Večer začnou poletovat lehké vločky, což vedlevečeřící němci komentují nadšeným "Es schneit!" Ač jídlo nikterak zázračné, pivo točí dobré.
Den druhý
Oproti všem předpokladům výkřik "Es schneit!" vydržel až do rána a tak jsme na snídani poloklouzali pěti čísly čerstvého sněhu s hlavou skloněnou proti vločkám. Přeze všechna očekávání sníh padal furt dál a dál až bylo prd vidět a zase jsme nelyžovali ni neběžkovali. Odpoledne padlo režijní rozhodnutí dát si panáka. Či dva.
Den třetí
Es schneit immer, kurňa. Už napadalo dobrých patnáct čísel a stále se to netváří, že by přestalo. Padlo režijní rozhodnutí nedat si panáka, sednout do auta a frčet do Liberce hledat aquapark. Aquapark po chvíli bloudění, zahrnující i nedobrovolnou návštěvu jednoho shopping parku, nalezen a tak jsme zalezli. Na parkovišti jsme byli málem přejeti jedním šíleným pražákem. Blb jeden. Liberecký Babylon má docela dobrou pověst a tak jsem očekával krom normálního i nějaké ty termální bazénky na spočnutí mých starých kostí, ale hovno hovno zlatá rybko. Nejenže byla kosa jak v prdeli, ale voda studená jak prdel ruského vojáka a termální koupele nikde. Tak jsem alespoň vyzkoušel největší z tobogánů označený 'jen pro plavce' a po pár minutách zhoblovaný jak sviň jsem se rozhodl že podruhé už ne. Popisovat jak jsme se snažili najít místečko kde parknout abychom se mohli najíst popisovat nebudu, bo bych byl sprostý. Jen nepochopím, jak někdo může vymyslet tak zkokotěný systém silnic jak v Liberci.
Při návratu do A. jsme zjistili že es schneit immer a už napadalo okolo dvaceti čísel. Jupí. K penzionku vede kopec strmý jak cyp a údržba žádná celá nula prd. Při příjezdu do A. nám bylo oznámeno 'Jestli se umíte modlit tak začněte'. Poté, co jsme málem zajeli nějakého kokota, co na silnici sáňkoval s děckama jsme začali mentálně podporovat motor našeho auta, aby jel a kola aby neklouzala. Nějak to nevyšlo a tak jsme se z půlky kopce svezli jak sáňky. Kokot málem zajet podruhé. Padlo režijní rozhodnutí dát si panáka. Či dva.
Den čtvrtý
Bylo rozhodnuto využít sněhové situace a jít se vyblbnout na Tanvaldský Špičák. Šak sněhu je dost. No, zážitek takový smíšený. Jako kopec to je hezký, to jo, ale lidu jak na václaváku a sjezdovka rozrytá místy až na led. Taky mě tam málem sejmulo nějaké hovado, takový pomenší (méně než 180 cm)v bílé buňdě s modrým pruhem. Bacha na něj, je to kokot jak cyp. Po návratu padlo rozhodnutí dát si panáka či dva.
Den pátý
Jak nasněžilo tak začlo tát jak sviň a pršet. Že prý půjdem na jizerku na běžky. Ha ha. Dojeli jsme na jizerku a místo běžek abychom obouvali plováky. Tak jsme zrobili procházku a šli zpátky. Cestou zpátky se zastavujeme v Bille protože je to nejlepší pro mě abychomdoplnili zásoby šnapsu a pití. Fronta jak cyp, ale nakonec úspěšně odvážíme rohlíky metaxu, šampus a víno. Plán jest - večeřa, nečekáme zase nic moc, poté víno v apartmánu a o půlnoci si ťuknout. Majitel ale překvapil velkou večeří u slavnostní tabule tak jsme zůstali, vypili pár piv a pokračovali vínem, učili jsme němce od vedle 'Na zdraví!' a oni nás učili 'Zum wohl!' a tak dále, okolo půlnoci jsme kadý odbouchli šampus a jali jsme si ťukat. Ťuknul jsem si snad s každým kromě psa, který se tam jaksi zatoulal a to jen proto, že neměl skleničku. Pak jsme šli čučet na ohňostroje, dopít šampusy, vyslechnout, že snídaně bude později a odebrali jsme se na apartmán vypít ten šampus z Billy - přece to nevylejem?
Den šestý
Tož kurňa. Vstáváme v půl desáté, ale jak by o půlnoci. Naštěstí kafe bylo dost. Plán zněl krátká procházka a pak jídlo, realita byla taková, že se procházka neplánovaně natáhla na víc jak čtyřnásobek svojí původně plánované délky, ale na jídlo jsme zašli. Po návratu padlo rozhodnutí dát si panák či dva. Či tři. K večeři superhutná kachna zapitá třemi pivy.
Tož, silvestr jak cyp, ne?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)