Locus Eliškeus

Vzhledem k mému špatnému plánování termínů se můj první termín z anatomie odehrál přesně 9 dní od doby, kdy jsem složil svůj histologický předtermín. Jak si asi dovodíte, termín se nepovedl, skončil jsem už u testu (těsně, ale skončil). Termín číslo dva se odehrál ve středu, týden a den po mém neúspěchu.

Do vestibulu anatomáku jsem se připlížil nervózní až roztřesený a tiše jsem uklidňoval svůj neklidný žaludek a oddíly po něm následující tmavohnědou břečkou z život zachraňujících automatů. Když už jsem měl dopito tak se na schodech objevil As. F. a nahnal ovečky od M do S do velké posluchárny, my ostatní s MUDr. K. jsme se vydali do malé. Moje pocity během testu byly více méně smíšené (z prvních 11 otázek bylo 10 na kostru/klouby) a po něm ještě smíšenější. Jal jsem se tedy uklidňovat svůj neklidný žaludek a oddíly po něm následující onou životodárnou tekutinou.

Když jsme se jako jeden medik usadili ve velké posluchárně tak jsem dosti znejistěl - na stole ležely dvě hromady indexů a As. F. držel jednu menší v ruce, vyjímal se v ní i můj index v obalu jedinečného odstínu (snad kdysi býval žlutý, ale to už bude hodně let ^_^ Je to ten samý obal, ve kterém měla index moje matka, která vystudovala v Brně veterinární hygienu). Asi nejen mě překvapilo když As. F. oznámil, že ta malá hromádka jsou ti, co test napsali a ten zbytek letí. I byli studenti proševší testem rozděleni na tři hromádky a náhodná oběť z řad pozorujících mediků byla vyvolena aby rozhodla o našem osudu. Ten den zkoušeli tři zkoušející: Prof. Sedmera, Doc. Naňka a Prof. Eliška. Hádejte kde jsem skončil. Ten den nás šlo k Prof. Eliškovi pět, z toho tři cizinci. Českou kolegyni a dvě cizinky (jedna malajka, druhá z nespecifikované muslimské země) si odvedla MUDr. N. na pitevnu a já spolu s anglofonním kolegou neznámého původu jsem byl hezkou Lektorkou, jejíž jméno jsem nezachytil odveden do studovny, kde jsem měl uskutečnit své setkání s panem profesorem.

K panu profesorovi jsem se vydal jako první ("když už to máte hotový") a jak koluje pověst, jako první přišla ta zapeklitější otázka, tedy mozeček. Sice jsem se projel i po drahách a pan profesor mě prohnal i po mozkové kůře, ale nebyly žádné zákeřnosti, naopak jsem se dočkal velmi dobrého přístupu, pokud jsem nevěděl, pan profesor mě ke správné odpovědi většinou jemně dostrkal (případně si odpověděl sám, ale to jen u více méně nadstavbových otázek, kdy zkoušel kolik toho vím), měl radost když jsem pochopil jemnou narážku na lymfatické uzliny a správně jsem odpověděl a nakonec jsem nad rentgenem ruky popisoval karpální kůstky (sice se mi povedlo metakarpy označit za metatarsy, ale to je detail :) ). I byl jsem poslán na pitevnu.

Můj pitevní pobyt začal tím, že jsem nemohl najít rukavice - jak bych mohl, když jsem si je jak je rok dlouhý strkal do kapes pláště a zrovna ten den jsem si je inteligentně uložil do tašky :D I hrabal jsem se v ostatcích našich dárců bez rukavic. Zkoušení na pitevně proběhlo bez sebemenších problémů v příjemné atmosféře (až na moji zoufalou neschopnost poznat lobus pyramidalis, který jsem křečovitě držel v pinzetě). A tak jsem se odebral zpět do studovny, abych si vyslechl verdikt.

Když jsem se vrátil pan profesor dokončoval zkoušení anglofonního kolegy a tak jsem si sedl a počkal, až dozkouší. Potom následovala česká kolegyně, která z důvodů, jež jsem nezaslechl odešla skoro hned jak si sedla. Pak následovala cizinka z Malajsie, která spustila kulometnou angličtinou a poté byla s basí lební odeslána bokem, aby si ji prohlédla a připravila se. Cizinka z nespecifikované muslimské země na otázku "midbrain" (mesencephalon) zarytě mlčela, i když se ji pan profesor pokoušel nasměrovat. Nakonec si na své otázky odpověděl a slečnu propustil. Pak byla malajka dozkoušená z base, byla jí zapsána známka a odešla. Následoval můj verdikt.

Dozvěděl jsem se, že pan profesor váhá mezi A a B a tak mi byla dána doplňující otázka na parasympatický okruh pupilárního reflexu. To šlo docela plynně, než jsem byl uprostřed napínavého příběhu o cestě parasympatiku z E-W jádra přes oculomotorius do ggl. ciliare přerušen otázkou na větev oculomotoriu, kterou ten parasympatikus vede, což mě zarazilo stejně spolehlivě jako cihlová zeď. Až do té doby jsem nikterak neuvažoval o tom, že by se oculomotorius nějak větvil. A on se sviňa větví. Vydojil jsem ze sebe (nakonec) že se dělí na horní a dolní větev, ale můj tip s 50% šancí na úspěch kterou že větví jede ten blbý parasympatikus nevyšel (kdyby vás to zajímalo, je to ta spodní). Bylo mi řečeno, že A to nebude, protože výborný student by to znal, ale i tak jsem odešel s dvojkou a podpisem prof. Elišky v indexu, propad ve známce se tedy nekonal.

A tak skončila Medicinmanova šílená anabáze, kdy během dvou a půl týdne složil jak histologii tak anatomii. Potřebuju výplach mozku.